Po listopadovém převratu v roce 1989/90 začali přijíždět na návštěvu rodných míst tzv. odsunutí Němci. Většinou přijížděli v dobrém, bez výčitek, pouze s určitou nostalgií. V roce 1995 přijel na Zvičinu rodák ze zdejší vsi Josef Wagner s manželkou Gertraudou a tehdy zvičinskému kostelíčku darovali pozlacenou soupravu čtyř svícnů a krucifix.
FOTOGALERIE - Trvalo to čtvrt století, ale podařilo se! Dar rodáků - odsunutých Němců se konečně dostal na oltář zvičinského kostelíčka
Svůj vzácný dar vložili do
rukou královéhradeckého biskupa Mons. KarlaOtčenáška v naději, že bude předán na Zvičinu a při každé mši překrásné
svícny s krucifixem ozdobí oltář zdejšího kostelíčka (obr. 1). Nestalo se tak.
Pozlacený dar zmizel kdesi v útrobách biskupství a neobjevil se na Zvičině po celé
čtvrt století.Profesor Karel Martinek, jenž sepisuje historii našeho památného
vrchu, se proto obrátil na pana generálního vikáře královéhradeckého biskupství
Mons. Josefa Sochu se skromnou žádostí o vysvětlení a nápravu. Ten odpověděl: „Souprava
je vlastnictvím biskupství, které ji má uloženou … Nejsme povinni ji komukoliv
ukazovat ...“. Po této arogantní odpovědi se prof. Martinek obrátil s
prosbou o pomoc na několik vlivných církevních hodnostářů a podal mj. stížnost
do sekretariátu Mons. Dominika Duky, primase českého. Současně v časopise „Vlastivědné
čtení o Královédvorsku“ (v článku „Ach, ten náš milý zvičinský
kostelíček“, č. 4, 2018, str. 20 až 32) se obrátil na pana generálního
vikáře těmito slovy:„Počínání biskupství hrubě pošlapává
vůli dárců, kteří soupravu věnovali výlučně na Zvičinu, tedy do míst, která
museli v roce 1945/46 při odsunu opustit. Podle přání dárců – manželů Josefa a
Gertraude Wagnerových – má totiž tato souprava zdobit jejich zvičinský oltář
při všech bohoslužbách. Faktem však je, pane generální vikáři, že od roku 1995,
kdy došlo k daru, jenž biskupství neprávem začalo považovat za svůj, se tato
souprava již NIKDY na oltáři neobjevila. Nebylo soupravy na oltáři ani při
významné mši svaté v roce 2011 při oslavách 300 let od vysvěcení kostelíka. A
to je, pane generální vikáři, nehorázný, nemorální výsměch památce nedávno
zesnulých dárců. Snad si biskupství nepřivlastnilo tuto soupravu jen proto, že
je pozlacená?“Opakované žádosti o předání pozlaceného daru na Zvičinu, jakési martyrium
dopisování s biskupstvím se skončilo teprve po roce. Prof. Martinek a především
Zvičiňáci si dnes mohou konečně oddechnout – dočkali se spravedlnosti,
pozlacená souprava se vrátila z Hradce Králové k nám (obr. 2). Na poutní mši,
která se bude konat v neděli 29. září t. r., dar manželů Wagnerových ozdobí
zvičinský oltář, geniální výtvor Františka Pacáka.
Diakonie ČCE (DKnL) > Historie
Zpět